Potřeby školní třídy

18/05/2017 / Pro pedagogy
Potřeby školní třídy
Ne, samozřejmě se následující řádky nebudou týkat tabule, kříd, třídní knihy a lavic, řeč bude o potřebách lidí ve školní třídě.
 
Během válečných čtyřicátých let dvacátého století v USA zveřejnil Abraham Maslow svou známou teorii hierarchizace lidských potřeb. Podstatou jeho teorie je myšlenka, že všichni lidé mají podobné potřeby. Maslow tyto potřeby seřadil do šesti kategorií a sestavil z nich pomyslnou pyramidu.

 
 Na nejnižším patře pyramidy jsou umístěny fyziologické potřeby (jídlo, pití, pohyb, spánek), nad nimi potřeba bezpečí a jistoty, poté potřeba sounáležitosti s ostatními lidmi, další patro tvoří potřeba uznání a posledními dvěma patry na vrcholku jsou potřeba sebeúcty a seberealizace.

Maslow tvrdil, že k tomu, aby se člověk mohl věnovat potřebám na vrcholu pyramidy, musí cítit naplněnost na všech patrech pod nimi. Pokud tedy někdo trpí dlouhodobým hladem, nebude se věnovat ničemu jinému, než shánění potravy a nemyslí například na  uměleckou tvorbu, která patří do kategorie seberealizačních potřeb.
 
Tuto teorii převzali výzkumníci Bany a Johnson o několik desetiletí později a modifikovali ji na skupinu žáků ve školní třídě. Potřeby skupiny jsou trochu jiné než potřeby jednotlivce, v případě školní třídy by pyramida vypadala následovně:
 
Potřeba bezpečí
            Žáci ve třídě se cítí bezpečně, pokud mají jasně vymezená pravidla, kterými se řídí jak děti, tak učitelé. Pokud se ve třídě má dodržovat včasný příchod, je důležité, aby chodil včas i učitel. Učitel by také neměl ohýbat pravidla podle své libovůle.
 
Potřeba soudržnosti
 Třída se cítí být třídou pokud sdílí normy a hodnoty a mezi jednotlivými žáky funguje solidarita a spolupráce.
 
Potřeba uznání
Třída potřebuje být pozitivně vnímána a oceňována
 
Potřeba vyjádření a komunikace
V běžné třídě je komunikace omezena směrem od učitele k žákům, měli bychom však také rozumět potřebě žáků komunikovat k učiteli a mezi sebou navzájem. Do hodin by se tak měla zařazovat skupinová práce či společné diskuse. Učitel při takové formě práce musí změnit své chápání „hluku“ a oprostit se od očekávání, že „bude slyšet, když na zem spadne špendlík“. Odměnou za hlukovou toleranci může být větší ochota ke spolupráci...a to se přece vyplatí ☺