Pygmalion efekt

Po týdnu se obě skupiny studentů i myší sešly. Myši v bludišti, kde jim byl měřen čas, během kterého bludiště pokořily, studenti kolem bludiště, aby povzbuzovali své svěřence.
Skupina myší označená jako nadprůměrně schopná se orientovat v prostoru proběhla bludištěm mnohem rychleji než skupina druhá. Nic zvláštního, až na to, že ve skutečnosti se obě skupiny myší nelišily. Pokusné myši udělal R.A. Rosenthal ze svých studentů a potvrdil si tak, že ti, od kterých očekáváme velké výkony, takové výkony skutečné podají.
Aby svou hypotézu potvrdil, zopakoval pokus s učiteli a dětmi ve škole- žáci označení jako „nadanější“, dosáhli na konci školního roku ve srovnání s ostatními většího pokroku.
 
Poučení, které z tohoto pokusu ze sedmdesátých let vyplývá, je nasnadě- pokud jako učitel budu od svého žáka očekávat hvězdné výkony, pravděpodobně jich dosáhne.
A stejně tak, pokud budu od jiného očekávat „propadáky“, splní se můj předpoklad taktéž.
Posudek, který si učitel o dítěti vytvoří, tudíž ovlivňuje výkon dítěte ve škole.
 
Učitelé by tedy měli být na pozoru, jaké „nálepky“ svým žákům přisuzují. Pokud například probíhá předání třídy jednoho učitele druhému, je lepší, když předchozí učitel tomu budoucímu nesděluje poznatky o žácích ve třídě a nechá ho, ať si udělá obrázek sám.
Učitel, který se třídou spolupracuje delší dobu, by si zase mohl udělat v duchu „inventuru“ svých očekávání ohledně jednotlivých žáků a zkoušet se svými očekáváními experimentovat v Rosenthalově duchu- co když je ten beznadějný propadlík jen nedostatečně rozvinutým talentem na matematiku?