Batolecí boj s pitím

Zpočátku jsem se já, knihomol, co potřebuje na všechno nějakou teorii, sama sebe ptala, jak v té džungli přežít. A časem, jak náš syn rostl a narodila se dcerka, jsem se ustálila na myšlence, že si musím ujasnit, co mi vnitřně sedne a podle toho vybírat knížky. Někdy v té době mi padla do ruky kniha od Naomi Aldort, která se velmi přimlouvá za důvěru ve schopnosti dítěte při jakémkoli výchovném problému. Letos v létě u nás doma nastalo pár situací, jejichž vyústění do její koncepce zapadlo jako dílky puzzle.
Náš dvouletý syn Janík odjakživa málo pil. Letos v létě ale na pár dní přestal pít úplně, zrovna při nástupu první vlny veder. Veškeré naše snahy přesvědčit ho, že to není úplně dobrý nápad, vedly ke zmaru. Zkoušeli jsme to na tisíc různých způsobů. Doma máme sbírku lahviček s různými tvary, obrázky, s brčky, bez brček, s různými barvami....žádný výsledek. Zkoušela jsem mu dávat to, co by mohlo chutnat, opravdu jsem vyzkoušela všechno. Zbytečně. Obchodnická strategie "něco za něco" ztroskotala na tom, že po každém sebemenším loku chtěl odměnu.
V letních vedrech Janík konzumoval tekutiny jen v polévce nebo formou melounu, kterého měl za chvíli taky plné zuby. V duchu jsem ho viděla v nemocnici na kapačkách. Bojovala jsem s chutí mu pořádně napohlavkovat. Za chvíli jsme se točili v kruhu vzájemného boje. On nepil, protože viděl, jak to se mnou mává, já jsem se vztekala, protože nepil. Zkoušela jsem různé rady, hledala zkušenosti na rodičovských serverech. Jediné, co měly všechny rady společné, bylo: dítě nemůžete do pití nutit. To jsem věděla taky, stejně jako to, že když se uklidním, nebude to pro něj tak lákavé téma pro vyzkoušení jeho síly. Ale uklidnit se mi nějak nešlo.
Tahle epizoda našeho rodičovského života se vyřešila tak, že jsme odjeli na dovolenou s přáteli a jejich dětmi a v tom zmatku a chaosu, kdy jsme nestíhali sledovat, kolik toho Janík vypije, začal pít sám. Jen tak. Na cestě domů, když jsme jeli vlakem, který Janík opravdu miluje celou svou dětskou duší, najednou sám řekl: "A teď Janík se napije jako velká mašinka!" A napil se. Jako velká mašinka. A my jsme měli velkou radost, asi tak velkou jako velká mašinka.
Stále jsou horší a lepší chvíle, nevyřešilo se to definitivně, ale dokázali jsme si, že nátlak a jakákoli forma manipulace vedou přinejlepším k velmi krátkodobému výsledku. Janík musel vycítit svobodu, aby se napít mohl a musel si přijít na vlastní způsob, jak pití přijmout za přirozenou součást života a nikoli za něco, co se musí, protože to tak rodiče chtějí.