Učitele takové chování snadno vyvede z konceptu. Nejúčinnější strategií při práci s dítětem, které učitel chápe jako problémové, je tzv. pozitivní přístup. Takový pozitivní přístup znamená snahu vnímat tyto děti ne jako rušivé elementy, ale jako osobnosti, které potřebují Vaši podporu a pomoc a neumí si o ni říkat jinak než chováním, které je těžko akceptovatelné. Znamená to přemýšlet o takových dětech s důvěrou ve změnu, přijmout je takové, jaké jsou, naslouchat jim, respektovat je a být pro ně k dispozici, kdyby se na Vás potřebovaly obrátit. Je k tomu zapotřebí pevné sebevědomí, které nedovolí brát si útoky žáků osobně, ale vnímat je spíš jako volání o pomoc. Pevné sebevědomí, které pomůže zachovat klid, využívat v hodinách chvíle uvolnění s humorem a nereagovat impulzivně. Jednou z pomůcek v situacích, kdy ztrácíme kontrolu sami nad sebou a nad děním ve třídě, je technika skrytá za akronymem STOP: S (step back)- podívejte se na dění z odstupu. Je možné si představit sebe samého, jak se díváte na dění z výšky a máte dokonalý rozhled. T (think) - přemýšlejte. Co bych nejraději udělal(a)? Jaký by to mělo dopad na dění ve třídě? Jaký by to mělo dopad na můj vztah s konkrétní žákem? Co ve mně celá situace vyvolává? O (organize your thoughts)- uspořádejte si své myšlenky v klidu. Co skutečně chci? Jak vše vidí další , pro mě důležití, lidé? Jaké zdroje mám k dispozici? Co jsem ještě nevyužil(a)? Existuje něco, co mělo v podobné situaci úspěch? Pokud ano, dalo by se to zopakovat? Co jsem ještě nezkusil(a)? Jaké předpoklady si vytvářím? P (proceed)- a teprve po tom všem jednejte.