Experiment v Dillí

25/04/2018 / Z pohledu psychologa
Experiment v Dillí

V Indii v roce 1999 proběhl zajímavý a inspirativní experiment. Tehdejší vědecký ředitel jedné firmy zabývající se informačními technologiemi, pan Sugata Mitra, nainstaloval na venkovní zeď své firmy počítač. Zeď přímo sousedila s nejchudšími slumy v Dillí, s komunitou, kde většina dětí nechodí do školy, děti jsou negramotné a nikdy předtím neviděly počítač.

 

Mitra počítač zapnul, nechal ho tam, hloučku shromážděných dětí řekl, že si s ním mohou hrát, a použil videokameru na monitorování aktivity kolem počítače.

 


Děti, většinou ve věkovém rozmezí 6-13 let, se ihned shromáždily a začaly tuto podivnou věc na zdi zkoumat. Dotýkaly se některých částí a náhodnými objevy přicházely k základním dovednostem při ovládání počítače. Děti vyhledaly své kamarády, aby jim řekly o tomto fascinujícím přístroji. Každý nový objev byl sdílen s ostatními. Během několika málo dní si skupina dětí prohlížela webové stránky, stahovala hudbu a hry, kreslila v Malování a dělala spoustu dalších věcí, které dělají děti vždy, pokud mají přístup k počítači.

 

Následně Mitra a jeho spolupracovníci zopakovali tento experiment v dalších 26 místech Indie, venkovských i městských, vždy s podobnými výsledky. Podobná zjištění se odehrála i v dalších zemích—Kambodži, Egyptě a Jihoafrické republice.

 

Děti se pokaždé rychle shromáždily a bez jakékoli pomoci dospělých objevily zajímavé způsoby, jak ho používat. Vymyslely si svoje názvy pro pojmenování částí počítače, různých ikon a aktivit, které s počítačem prováděly.

 

Mitra na základě těchto experimentů došel k závěru, že schopnosti dětí učit se nezávisí na vzdělávacím zařízení, gramotnosti, sociálním a ekonomickém prostředí, etnicitě, místě původu, genetickém původu, genetickém původu, geografické lokaci ani inteligenci.

 

Proč se děti tak nadšeně vrhly na počítač proč byly schopné ho během několika dní ovládnout?

 

Lidské bytosti jsou podle Mitry instinktivně vybaveny zvědavostí, hravostí a družností, která jim umožňuje učit se už od nejútlejšího věku s radostí a zápalem. Pokud děti něco zajímá a dá se jim dostatečný prostor, jsou schopny do sebe vstřebávat informace a rozvíjet dovednosti rychlostí blesku.

 

Možná by indický experiment mohl být inspirující i v našich podmínkách. Možná by mohl být argumentem pro větší prostor k následování dětské zvídavosti a hravosti a k důvěře v přirozenou schopnost a potřebu dětí učit se. Což takhle místo erudovaného výkladu dát dětem inspirativní otázku a dát jim možnost, aby na ni hledaly ve skupinách odpověď?