Zkušení rodiče tvrdí, že starost o druhé dítě je jaksi snazší, než o to první. V průběhu druhého těhotenství jsem tyhle informace intenzivně sbírala a vyhledávala a než se naše mladší dcerka Klárka narodila, byla jsem přesvědčená, že s ní opravdu půjde všechno snáz, než s prvorozeným Janíkem. A pointou tohoto úvodu je, že to snáz šlo. Aspoň těch pár počátečních měsíců, co ji máme.
Je naše druhé dítě opravdu mnohem klidnější, než to první, nebo jsme spíš klidnější my rodiče? Myslím že obojí, ale najednou mi připadá, že mnoho stejných věcí, které se nám s prvorozeným zdály jako neřešitelný problém, s druhorozenou prostě neřešíme. Nelíbí se jí v kočárku? Nevadí, budeme brát nosítko. Málo spinká? Nevadí, je spokojená a náš volný čas se stejně rozplynul s narozením prvního dítěte.
A tak si uvědomuji, že jsem jakožto rodič udělala od prvního k druhému dítěti obrovský skok na poli "mateřské evoluce". Jsem prostě klidnější a když se sama sebe ptám proč, zní mi v hlavě taková mantra: Všechno je jen na krátkou chvíli.
Miminka jsou miminky jen krátký čas, pak vyrostou. Vyroste také každý zub. Bolení bříška skončí. V kočárku se jí jednou zalíbí, zatímco v náruči se jí líbit přestane. Jednoho dne objeví i kouzlo spánku (doufám jen, že to nebude až po narození jejího prvního dítěte). Jedná se jen o dny, týdny, nebo nejhůř měsíce a pak každý problém zmizí (aby ho vystřídal další, praví pesimista).
Tahle poučka, na kterou jsem přišla v průběhu dvou a půl let mateřství, mi ohromně pomáhá zvládat ty dny a noci, které se zdají nekonečné. Vím, že povahu svých dětí nemůžu nálepkovat na základě problémových projevů, jsou to prostě jen milníky podél cesty jejich dětství a našeho rodičovství. Cesta je dlouhá a milníky míjíme a necháváme za sebou, abychom o nich potom mohli vyprávět v časech, kdy se tomu všemu budeme společně smát.
Autorka: Mgr. Lenka Vaňková