Děti mají úžasnou představivost. Je jeden z těch kouzelných atributů dětství, jejichž ztrátu jako dospělí tak trochu oplakáváme.
Autory knihy „Děti a emoce“ (V. Černý, K. Grofová) napadlo této dětské vlastnosti využít v psychoterapeutické praxi a zařadit ji do spektra pomocných technik při různých dětských psychických potížích.
Jednou z vizualizačních technik je následující cvičení, užitečné zejména dětem, které mají nějakou utkvělou myšlenku o sobě, která je omezuje a brání se projevit spontánně nebo beze strachu. Takovými myšlenkami mohou být například „Nedokážu to“, „Všichni se mi budou smát“, „Budu nejpomalejší ze všech“ a podobně.
V čase, který dítěti nejlépe sedne (možná během večerních ukládacích rituálů) si s ním nejdeme tichý kout v příjemném, mírném osvětlení a pokud je dítě zklidněné, můžeme mu pomalým, uklidňujícím hlasem předat následující instrukci:
„Zabal svou myšlenku – Nedokážu to-do malého obláčku a představ si ten obláček ve své dlani. Ten obláček s myšlenkou odejde z Tvé hlavy, z Tvého těla a leží na Tvé dlani. Představ si, že najednou zafouká vítr, a odnese obláček pryč. Tak daleko, že už ho ani nezahlédneš. Možná, že ten vítr nebude napoprvé dost silný a bude muset zafoukat víckrát, než ten obláček odvane. Můžeš mu pomoct i svým dechem. Jakmile uvidíš, jak se obláček vzdaluje, budeš cítit, jak je Ti lépe. Chvíli vnímej ten pocit. A teď si představ, že na Tebe slunce zasvítí svým teplým, hřejivým paprskem a prohřívá to místo, kde předtím byla Tvá myšlenka. Je tam teď místo pro něco nového. Můžeš do toho místa položit nový obláček-Nejsem na to nikdy sám. Můžeš si tu myšlenku opakovat, zpívat, nebo i zatancovat.“
Vizualizace není žádnou ezoterickou praktikou, jde o velmi účinné cvičení, které dětem i nám dospělým pomůže pracovat se svými strachy, negativními myšlenkami a rozvíjí pocit klidu, zvyšuje soustředěnost a snižuje naši závislost na vnějším okolí.