Kouzlo a úskalí pohádek

25/08/2016 / Zkušenosti rodičů
Kouzlo a úskalí pohádek

Vždycky jsem chtěla, aby naše děti vyrůstaly hluboce zakořeněni v kultuře, ze které pocházejí a těšila jsem se, jak je budu seznamovat s biblickými příběhy, českými pověstmi a samozřejmě českými pohádkami. Sotva tedy náš Janík dorostl do období, ve kterém hltavě sahal po knížkách, začali jsme dělat výpravy do knihovny a půjčovat hory literatury pro děti. A když jsem viděla krásně ilustrovanou knížku s klasickými pohádkami, četli jsme ji ještě ten večer.

Když jsem ale začala číst, zjistila jsem, že velké množství klasických pohádek je o strachu, nebo o tom, že někdo někoho sežral či unesl. Červená Karkulka, Perníková chaloupka, O Smolíčkovi, O kůzlátkách... Většinou tam je nějaký ten vlk, liška nebo jiná šelma, která ubohé hrdiny prostě sežere, nebo si na to dělá zálusk. Nu ale co už, řekla jsem si. Na škole jsem slyšela, jak škodlivé může být ukrývání reality před dětmi, a tak jsem prostě četla. Vlci prostě můžou sežrat Karkulku nebo kůzlátka, lišky zase slídí po roztomilých králíčcích, to patří k životu a ať se s tím tedy chlapec popasuje. Četli jsme tedy intenzivně a Janíka to bavilo.

Následující večery ovšem Janík odmítal chodit do postýlky s tím, že tam je určitě nějaká liška. Vyháněli jsme tedy lišky, další večer to byl ale vlk a několikrát se probudil se strachem z plyšových zvířátek, která měl v postýlce, i když to byl třeba neškodný sysel.

Od té doby s klasickými pohádkami brzdím. Ono je sice dobré neukrývat před dětmi realitu, ale zjevně se k tomu musí přistupovat citlivěji. Zkouším teď opravovat renomé liškám, vlkům a medvědům pohádkami ne úplně klasickými, někdy si děj také poupravím, aby Janík neměl hrůzu z chození do lesa, kde na něj v každém křoví bude číhat krvežíznivá prohnaná liška. Vždycky jsem totiž chtěla, aby naše děti vyrůstaly v lásce k přírodě.

 

Autorka: Mgr. Lenka Vaňková