​Jak dítěti pomoci v nerovném souboji

08/09/2021 / Zkušenosti rodičů
​Jak dítěti pomoci v nerovném souboji

Byli jsme takhle jednou, jako každý den, někde na hřišti. Na dětských hřištích nikdy není nouze o dramata, a tak jsem se dočkala i dnes. Jakéhosi malého chlapečka vyhnali starší děti z nejlepší atrakce, rychlého kolotoče. Ten, uplakán, prosí maminku, aby už šli domů. Maminka se na něj podívá a říká: "Prosím tě, a proč ses nechal vyhnat? Vždyť jsi tam měl zůstat, máš jim přece vynadat. To já bych jim dala co proto." A odchod ze scény.

Co tomu chlapečkovi asi poběží hlavou večer před spaním? A co mu bude běžet hlavou při dalších ohrožujících situacích podobného typu? "Jsem srab, že jsem se nechal takhle vyhodit. Máma si to o mně myslí taky." A příště, když uvidí bandu starších dětí? "Radši zmizím dřív, než dojde k dalšímu ponížení, nechám jim to sám."

Reakce oné maminky vyvolává v dítěti dvojí stres - jednak z toho, že bylo vyhnáno silnějšími a potom ze zklamání, které způsobil rodiči. "Měl jsi udělat něco jiného, tak by se mi to líbilo. To já bych se nenechala takhle hloupě odstavit." Nejen, že dítě samo sebe začne považovat za zbabělce, ale pochopí, že ho za zbabělce považuje i rodič, což je možná horší.

Rodičovi, silnému dospělákovi, se snadno řekne "To já bych mu to nandala." Samozřejmě, vždyť je vůči každému dítěti obr. Ale malý chlapeček potřeboval v té situaci něco jiného, než maminčino holedbání, jak by s agresory zatočila.

Lepší by pro něj bylo, kdyby mu maminka v praxi ukázala, jak se to tedy dělá, někomu to "nandat". Tedy kdyby za těmi staršími došla a skutečně jim řekla, ať se neodvažují její dítě vyhánět od hračky, kterou mělo první. Dítě by se tím naučilo, jak se to skutečně dělá, "nenechat se vyhnat" a kromě jiného i to, že rodič za ním stojí, pokud je v pozici utiskovaného. A příště se svého práva tak snadno nevzdá.

 

Autorka: Mgr. Lenka Vaňková