„Když něco nefunguje, zkuste to jinak.“
Tahle věta mi zněla v hlavě po konfliktu se čtyřletým synem. Nabíhali jsme si na náš klasický souboj s železnou pravidelností. Já se snažím zpacifikovat jeho mladší sestru, on na mě začne křičet a pak se na mě vrhne a snaží se mi dát ránu. V tu chvíli mi vyskočí v hlavě myšlenka, že to si přece dítě nesmí dovolit, povolí mi už tak napjaté nervy a (já, psycholožka!) dám mu pár na zadek.
Při dalších podobných situacích se tenhle příběh opakuje. Snad jen s tou změnou, že do afektu jdeme oba mnohem dřív a intenzivněji. Snaha ukázat mu neotřesitelnou rodičovskou autoritu nefunguje. „Nech toho! Nech toho, nebo ti dám na zadek!“, křičí na mě, když se snažím s ním po takových scénách mluvit.
Můj intenzivnější křik a ultimáta vedou k jeho intenzivnějšímu křiku. Zcela zjevně to není funkční řešení.
Zkusila jsem se na to tedy podívat jinak. V první řadě bez emocí, v druhé řadě mluvit o tom s dalšími lidmi a nestydět se za své výchovné selhávání.
Po nějaké době se vykřesalo pár nápadů, jak tyhle naše pravidelné ukřičené chvilky zvládat, nebo spíš...jak k nim přistupovat jinak. Tyhle scénky se opakují vždy, když začne mladší dcera křičet a snaží se vykřičet si nějakou potřebu. Syna to přivede do napětí a má za to, že já bych měla její křik ukončit. Vždycky se snažím nejdřív pacifikovat křičící dítě a druhého si všimnu teprve až začne křičet i ono. Bylo by tedy dobré si ho všímat dřív, možná mu vysvětlit, proč si záměrně nevšímám sestřina křiku a čeho tím chci dosáhnout, předvídat, že teď asi křik nastane.
Měli jsme tedy za sebou už sérii promluv, když po nějaké době přišla inkriminovaná chvíle řev na celou ulici. „Tak teď asi bude dlouho křičet“, obrátila jsem se na syna, „ale nějak to zvládneme.“ „Tak jo“, přikývl a odběhl dopředu hrát si na autobus.
Tenhle příběh nepíši s touhou pochlubit se, jak jsem to konečně zvládla (protože on je to nekonečný boj), spíš bych chtěla povzbudit ty, kteří se „plácají“ v nějakém podobně nekonečném a věčně stejném konfliktu-zkusit se na celou věc podívat úplně jinak.