Odpovědí je samozřejmé „ano“, škola má smysl, jen je potřeba přehodnotit priority a dávat čím dál větší důraz na řešení problémů, spolupráci, rozvoj kreativity a povzbuzovat chuť k učení.
Ve většině škol přetrvává soustředění na žákovu chybu, nikoli na dobrý výkon. Vyhledáváme a hodnotíme chyby, počítáme nedostatky a od počtu nedostatků odvozujeme známku. Děti se soustředí na vyhnutí se neúspěchu- k čemu jinému by potom byly různé taháky?
Právě škola hraje nezastupitelnou roli v rozvoji spolupráce mezi dětmi a v rozkřesávání zájmu o informace, jejichž prohloubení už si mohou žáci dopřát sami. Úkolem školy je v první řadě motivovat, respektive udržet přirozený zájem dětí o učení.
Docílit angažovanosti dětí v hodinách lze například větším důrazem na pozitivní motivaci. Jak často v hodinách chválíme? Jak často mluvíme o pokrocích a úspěších a jak často o potížích a neúspěších? Máme chuť a prostor k tomu, abychom si všímali pokroků jednotlivých dětí?
Na začátku výuky je dobré dohodnout si jasně a srozumitelně cíl dané hodiny. Žáci mají vizi, které se mohou držet a téma hodiny je jim tak bližší. Můžeme také graficky znázornit průběh hodin na tabuli. V průběhu hodiny lze průběžně zjišťovat, jak žáci látce rozumějí a povzbuzovat je k tomu, aby se ptali, pokud jim není něco jasné. Na konci hodiny je možné látku shrnout a poděkovat třídě za dobrou práci.
Angažovanost v hodinách je důležitá nejen pro lepší průběh vyučování, ale povzbuzuje děti k aktivitě i mimo školu a v celém dalším životě.