I přes veškerou snahu se mnohdy nepovede malého školáčka při jeho velké premiéře potěšit. Není divu, cloumá s ním nejistota, strach, úzkost, ale na druhou stranu vidí spoustu nových možností, dětí a lákavých hraček a zkušené paní učitelky znají tento přechodný boj dítěte sama se sebou, zda máma nebo to všechno, a ví, že záleží hodně i na nich, aby si děti ve školce co nejdříve na vše nové zvykly a bylo jim dobře. Bezpečí, láska a jistota jsou základní pocity, na kterých jak dítě tak dospělý budují neméně důležité vztahy s okolím.
Vstup do školky je pro život dítěte a jeho vývoj významným okamžikem. Začíná nová významná etapa po první – kdy jeho sociální role byla dvouhra matka –dítě a nastává rozšíření působnosti na dítě a jiný dospělý (učitelky v MŠ), dítě - dítě a dítě plus hračka.
Poprvé se většinou ocitá ve větším kolektivu dětí, bude si zvykat na odloučenost od mámy či jiné blízké osoby, se kterou mělo doteď úzký kontakt a bude se učit vnímat i další autoritu kromě rodičovské. Ocitá se také v jiném, cizím prostředí, a to vše dohromady velmi rozhodí, ať chceme či ne, jeho psychickou stabilitu.
Jedním z nejdůležitějších faktorů pro znovu obnovení rovnováhy, je začlenění každého dítěte do kolektivu a trvalá péče o dobré vztahy mezi dětmi, pomoc při řešení konfliktů a zajištění bezpečného prostoru pro fyzický i duševní vývoj, což vede k utvoření dobrého sebepojetí, sebejistoty a následně i možnosti seberealizace ve vyšším věku.
Čím více se dítě ztotožní se svou novou rolí žáčka ve školce, pocítí určitou sounáležitost s dětským kolektivem a je povzbuzováno k navazování kontaktů, tím se u něj lépe mohou vytvořit sociální vazby, které se dále rozvíjí do vztahů a tvoří vnitřní vztahové vlastnosti určující míru "umění žít".
Pocit sounáležitosti a členství ve skupině také pomáhá jedinci překonat stresovou zátěž, buduje základní principy spolupráce a zvyšuje adaptibilitu vůči pravidlům, normám, formám chování a hodnotám této společnosti. Zároveň má korekční charakter a formující charakter, proto je nezbytné, aby vztahy ve skupině byly funkční a co nejvíce dětí pociťovalo příjemné emotivní zážitky ze sounáležitosti s ostatními.
Adler říká, že pokud člověk nemůže uspokojit svou potřebu sebeuplatnění ve společnosti, dostaví se pocit méněcennosti.
Proto zkusme nastavit co nejvíce tvořivé prostředí pro naše školáčky, aby se cítili co nejlépe a mohli se podílet na tvorbě svého společného světa. Ačkoliv malé děti ještě nemají vyvinuté vztahy, pouze kontakty, je jejich budování investicí do jejich sociálního vývoje a proto tuto fázi je rozhodně je dobré nepodcenit, nezanedbat a podporovat, i když se může zdát, že zatím u dětí zůstává bez odezvy.
Minimálně rodiče zatím tuto aktivitu ocení, neboť každý má strach o to svoje dítko, jak to zvládne, jestli si najde kamarády, aby nesedělo samo v koutku a podobně. Zkrátka i rodičům jde o jistotu, že jejich dítě bylo ostatními přijato, že se s ním počítá. Prostředí ve školce a míru aktivity školky směrem k socializaci dětí a začlenění do kolektivu tak rodiče vysoce hodnotí.
Většina školek dává rodičům u zápisu k vyplnění dotazník s otázkami ohledně zálib a předpokládaných vloh dítěte, co má rádo, na co slyší a podobně, aby učitelé mohli lépe pochopit individualitu jedince a věděli, jak jim pomoci vymezit se v rámci celého kolektivu.
Vřelé doporučení je: využijte získané informace ve svůj prospěch a pracujte s nimi, jistě Vám pomohou pro lepší komunikaci a motivaci dětí.