"Nastalo nám období věčného PROČ....je to k zešílení. Verunka se mě ptá úplně na všechno. Ráno to ještě zvládám, po obědě už jsem protivná, večer mám hlavu jak balón a zvládám jen odseknout nějakou blbou rýmovačku. Snažím se, opravdu se snažím být trpělivá, někdy se mi povede něco vysvětlit fakt dobře, ale je to většinu času jen zápřah na nervy", vypráví maminka Martina.
Období, kdy dítě objeví kouzlo slovíčka "Proč" je opravdu náročné. Děti se už nesnaží získat zájem a pozornost rodičů křikem a fňukáním jako v kojeneckém a batolecím věku, ale chtějí konverzovat. Malé děti, které do tajů řeči teprve pronikají, často svým "Proč?" ani tak nevyžadují sáhodlouhé odpovědi, jako spíš pozornost. Ze své zkušenosti vědí, že rodiče na jejich otázky většinou odpovídají, a tak se často ptají na věci, které už jsme jim zodpověděli desetkrát. Nervy rodičů někdy ušetří otázka vržená zpátky. "Proč myslíš?", můžeme přehodit míč zpět přes síť. "Co si o tom myslíš ty?" je další varianta téhož.
Neustálé sáhodlouhé vysvětlování unavuje nejen rodiče, ale i děti. Vrácením otázky zpět se naopak můžeme dozvědět zajímavé věci a s překvapením zjistit, co už naše dítě všechno umí vydedukovat, co považuje za důležité, rozvíjíme nacházení spojitostí, odkryjeme různé strachy a úzkosti...a hlavně projevíme onen kýžený zájem o vnitřní svět našeho potomka. Bonusem největším pro unavené rodiče je ale samozřejmě ušetření vlastních nervů.
Autorka: Mgr. Lenka Vaňková