​Proč nevychovávat poslušné děti

09/04/2019 / Zkušenosti rodičů
​Proč nevychovávat poslušné děti

Určitě jsme to všichni slyšeli stokrát, takový ten nářek „ty dnešní děti, to je hrozný, nikoho neposlouchají...“ nebo nějak podobně. Jak Janík roste a z péče o miminko se stává výchova, stává se mi, že ve své tradičně založené širší rodině musím obhajovat náš styl výchovy a dělá mi někdy docela problémy odpovídat na věty typu „Jé, ty se s ním vybavuješ, vy jste musely prostě poslouchat a uškodilo vám to? Neuškodilo, tak vidíš.“

Proč by vlastně taková poslušnost měla škodit? Na pomoc si dneska vezmu manžele Kopřivovi, kteří ve svém výchovném konceptu poslušnost kritizují. Ve své knize píší o tom, že poslušné dítě vyroste v člověka, který neustále opírá své sebehodnocení o druhé, v životě se chová pasivně, vyhovuje mu "pevná ruka". Představuji si, že v nacistickém Německu bylo hodně slušných a poslušných lidí, kterým se líbil "Vůdcův" způsob, jak vést národ, a díky neschopnosti se vzepřít mohla zvůle jednoho člověka vést k tak tragickým následkům.

 

Poslušní lidé potřebují někoho, kdo jim řekne, co mají dělat, místo toho, aby jednali sami za sebe. Ochromuje je strach z hodnocení druhých, a tak raději nedělají nic.

 

Poslušní chlapečci vyrostou a v dospělosti sedávají v hospodách, kde nadávají na "ty nahoře" a s lítostí vzpomínají na komunismus. Poslušné holčičky se vdají a raději nechávají napadat sebe i své děti, než aby odešly od násilníka, protože "je má přece rád" a ony neumějí být samy.

 

Nechci vychovat poslušné děti, protože chci, aby měly svůj vnitřní kompas a samy si určovaly, podle které hvězdy se budou řídit a když budou cítit, že je něco špatně, aby se nebály to říct nahlas. I za cenu toho občas neposlechnout.