​Příprava do školy se třemi mladšími sourozenci v zádech

18/10/2016 / Zkušenosti rodičů
​Příprava do školy se třemi mladšími sourozenci v zádech

Jak by měla v ideálním případě vypadat příprava do školy? Neexistují žádná pravidla a fantazii se tedy meze nekladou. Asi každého napadne, že by děti měly mít na přípravu klid, aby se mohly dobře koncentrovat. Ale věřte tomu, že to jde zvládnout i úplně jinak.

Skončila škola a spolu se dvěma mladšími bratry tříletým Ondráškem a pětiletým Šimonkem a malinkou devítiměsíční sestřičkou Petruškou jdeme vyzvednout Lukáška, který chodí do druhé třídy. 

Kolem půl druhé se setkáváme za jásotu brášků ve vestibulu školy. Ti však vzápětí prchají ven, kde startují své koloběžky. Já mezitím s Lukáškem rychle probírám, co dnes ve škole dělali a jaké dostali úkoly. Mají něco opravit, něco napsat do písanky a každý den, takže i dnes, číst minimálně pět minut nahlas pod dohledem dospělého. "Luki, tak kdy to uděláme? Hned jak přijdeme domů, aby sis pak mohl do večera hrát?", "Tak to určitě ne, minimálně hodinu si potřebuju odpočinout." 

Cestou se ještě stavujeme na nákup v obchodě, který jsme naštěstí ani tentokrát nezbourali a střídavě za klidných fází a fází vzdoru dorážíme kolem půl třetí domů. Nechávám kluky, aby si pohráli a hlavně, aby Luki nabral chuť na přípravu do školy.

Více než po hodině, kdy pevně věřím, že se Luki s radostí a nadšením vrhne na úkoly, se do všeho vkládá Ondrášek, který bráchy provokuje, a vmžiku se mezi nimi strhává nekonečný boj. Tak takto v žádném případě úkoly dělat nemůžeme, na to je přece potřeba klid! 

Nový plán tedy odsunuje školu zase o trochu dál a vyrážíme jako kovbojové s kolty a kočárkem do lesa. Tady jsou kluci nadmíru spokojeni, řádí, střílí a čas běží neuvěřitelně rychle. Po šesté hodině přes jejich nesouhlas vyrážíme zpět domů.

Ještě se za námi stavuje babička, která když zjišťuje, že nás čeká ještě příprava do školy, raději rychle vyklízí pole.

A hurá, jde se na úkoly. Nic nám teď nebrání, navíc je relativní klid. A to už padá můj pohled na Lukáškův zaskládaný psací stůl. Ale vždyť byl ještě včera večer v pořádku. Nedá se nic dělat, Luki ho musí uklidit, aby měl místo na psaní.

Už je půl osmé. Nicméně začínáme psát úkoly. Sláva! Ale hladce to rozhodně nejde. Luki není se svým výkonem spokojen, sem tam někde udělá chybu, opravujeme, gumujeme, už i já cítím, krev mi začíná vřít v žilách. Jen klid, nekřičet, to ničemu nepomůže. "Luki, chvíli piš sám, jdu se vedle podívat, proč tam kluci zase tak křičí." Mají hlad. Rychle jim chystám večeři a pouštím pohádku, aby se na chvíli ještě zabavili. Mezitím Luki dopsal písanku a má to moc pěkné, on však zuří, protože by to chtěl mít ještě hezčí. No nic, řešit to teď nemá smysl. A rychle čtení. Zapínáme stopky a Luki začíná číst. A to už se připlazila Petruška a otáčí mu stránky a posouvá knížku. Luki čte nejraději na zemi. Beru Petrušku do náruče, a pro změnu se ozývá nový souboj Ondry a Šimonka. Šíma je naštvaný, že nemáme doma zmrzlinu, když má na ni chuť, a rve se kvůli tomu s Ondrou, Ondra volá mámu, ale já se snažím zachovat klid a soustředit se na Lukiho čtení. Volání ale zesiluje, už slyším jasněji Ondru z vedlejšího pokoje než Lukiho, co sedí vedle mě. Jdu vedle, už se neudržím a zakřičím na ty dva, že to musí zkrátka chvíli vydržet, a vracím se zpět.

Tak nějak s odřenýma ušima zvládáme 12 minut četby, zapisujeme heroický výkon do tabulky a balíme aktovku. Uf, zvládli jsme to. Na zítra si dávám předsevzetí, že vymyslím nějakou lepší taktiku.

Takže to jde i jinak a zatím se dokonce zdá, že bez následků :)

 

Autorka: Katka Vaňková