Proč potřebujeme sebevědomé děti

01/11/2017 / Pro pedagogy
Proč potřebujeme sebevědomé děti

Je pár dní po volbách a leckdo mohl být jejich výsledky nepříjemně zaskočen.

Množí se analýzy, komentáře, vysvětlování toho, co se s naší zemí právě stalo a proč tolik lidí v době ekonomického blahobytu, nízké nezaměstnanosti ve vyspělé zemi, která už sedmdesát let nepoznala válku, uvěřilo tomu, že se všichni máme špatně, je potřeba od základů změnit fungování státu a jsme ohroženi na životech. Ti, kteří to v předvolebním čase hlásali, zároveň prohlašovali, že jedině oni mají správné řešení po ruce a jsou schopni nás od úpadku a nebezpečí uchránit.

Není možné se vysmívat těm, kteří populistům uvěřili a není tak těžké jejich volbu pochopit. Protože mým oborem není politologie, ale psychologie, napadá mě k tomu známá teorie o hierarchii lidských potřeb A.Maslowa.

 

Velmi zkráceně by se dala popsat tak, že lidé, kteří nemají pevně zakořeněný pocit jistoty a bezpečí, budou primárně vždy toužit po jistotě a bezpečí na úkor všech ostatních potřeb. Lidé, kterým tento vnitřní pocit bezpečí dlouhodobě chybí, se zákonitě bojí riskovat, drží se jistot a neradi se rozhodují. Lidé, kteří touží po jistotě a bezpečí, snadno podlehnou kouzlu demagogů, populistů a vychytralých rétorů. Tito rétoři jasnými slovy vyvolají pocit nebezpečí a neklidu, aby stejně jasnými a jednoduchými slovy poukázali na sebe jako jediné řešitele uměle vytvořených problémů.

 

Jen lidé dostatečně sebevědomí dokáží jejich řečem odolat. Lidé, kteří jsou dostatečně sebevědomí a umí se vzepřít autoritativnímu vábení populistů, umějí kriticky posoudit, co je pravda a co lež, protože se necítí být zahnaní do kouta hrozbou ztráty bezpečí. Myslím, že výsledky letošních voleb nám vůbec nic neřekly o inteligenci či hlouposti obyvatel naší země. Řekly nám ale mnohé o stavu sebevědomí obyvatel naší země.

 

Proto víc než kdy jindy vyvstává důležitost výchovy a  práce učitelů a školství jako takového. Více než kdy jindy mi připadá, že důraz na informace v době internetu by měl ustoupit důrazu na samostatné a kritické myšlení, na schopnost komunikovat s druhými bez manipulace a umět manipulaci prohlédnout, na rozvoj důvěry ve své schopnosti. Je důležité, aby rodiče i učitelé upustili od hodnocení učitele jako dobrého, pokud při jeho hodinách uslyšíte pád špendlíku na zem. V hodinách by mohlo být více prostoru pro konstruktivní debaty, názorovou různost a učení se vzájemné toleranci. Fakta a vědomosti se dají doučit, sebevědomí a emoční vyspělost se budují od útlého věku a právě škola má v tomto ohledu hned po rodině své nezastupitelné postavení.