V případě předškolních dětí vznikají přátelské vztahy spíše nahodile a na základě společné činnosti nebo zážitků, u starších dětí jsou vztahy již trvalejší a intimnější.
Dospělí, rodiče i učitelé, mohou svým vlastním vzorem nebo přímou intervencí děti učit vhodné věty, výrazy a postupy a ve třídě je dobré dávat prostor aktivitám, které děti k sobě navzájem zcitlivují. Můžeme si s dětmi například povídat o následujících otázkách:
Jak poznám, že je někdo můj kamarád?
Jak pozná můj kamarád, že mi na něm záleží a že je on mým kamarádem?
Co nejraději se svým kamarádem dělám?
V čem se liší kamarád od někoho, kdo kamarádem není?
Kvůli čemu můžeme kamarády ztratit?
Co je to respekt a úcta?
Jak se cítíš, když tě někdo nerespektuje?
Kdy jsi naposled projevil k někomu respekt ty sám?
Co můžeš dělat, když ti někdo dělá něco, co ti není příjemné?
Kteří lidé jsou pro tebe důležití?
Co mají společného lidé, které máš rád/a?
Pro děti může být zajímavá také následující aktivita, podporující vědomí sounáležitosti s druhými:
Sedíme s dětmi v kruhu na židlích. Řekneme jméno některého dítěte a hodíme mu klubíčko vlny, sami přitom držíme konec. Dítě, které jsme jmenovali, se jednou rukou chytí vlákna a druhou rukou hodí klubko dalšímu a současně vysloví jeho jméno. Tak hra pokračuje a mezi dětmi se postupem času vytvoří síť. Když už se všichni vystřídali a všichni jsou spojeni vláknem, řekneme něco ve smyslu:
„I když teď půjdeme každý někam jinam, zůstáváme spojeni podobným, ale neviditelným vláknem. Neseme si domů to, co jsme společně zažili, a myslíme na vaše kamarády.“
Podobné aktivity a rozhovory pro rozvoj pozitivních vztahů ve třídě napomáhají důležité funkci školky a školy- učit děti budovat a udržovat sebeúctu a kvalitní vztahy s ostatními.