Neslušné a hrubé vyjadřování

14/01/2019 / Pro pedagogy
Neslušné a hrubé vyjadřování

Přiznejme si to, občasné zaklení a zanadávání dokáže člověku pořádně ulevit. V opačném případě bychom taková slova neměli v repertoáru. A jestliže klejeme a nadáváme my dospělí, není divu, že tyto výrazy po nás přebírají i děti.

Všechny kultury mají expresivnější formy slovního projevu, které dávají najevo intenzitu pocitů. Jde o jev nezbytný pro život, který vyjadřuje úroveň zlosti. Děti často používají neslušné výrazy, protože zní nebezpečně, nebo je slýchávají kolem sebe a chtějí prostě patřit ke své skupině.

Batolata budou často jen opakovat hrubé výrazy bez povědomí o jejich významu. Když se nad tím budou rodiče příliš pohoršovat, děti budou o to víc výrazy používat. Nejlepší taktikou proto je si těchto výrazů příliš nevšímat a chválit děti, když říkají hezké věci.

 

Od tří let mohou děti neslušné výrazy používat vědomě. Od tohoto věku se již vyplatí reagovat na vulgarismy vynalézavě. Může to být používání nového slova, které bude znít dostatečně expresivně, jako byste slyšeli nadávku v cizím jazyce. Domluvte se, že je to „sprosté slovo“ a povolte jeho užívání v případě, kdy má dítě, rodič nebo vychovatel zlost. Takovými slovy mohou být například „kapybara“, „oskeruše“, „papundekl“, „morceshadry“, „myšikaše“, atd. Fantazii se v takovém případě meze nekladou.

Dítě, které trvá na užívání běžných nadávek nebo klení, je možné částečně usměrnit, jestliže se s dospělým domluví, že mu toto slovo zašeptá do ucha. Než za dospělým přijde, obvykle už ho zlost skoro přejde a navíc slovo uslyší jen jeden člověk. Jedná-li se o odborníka, má skvělou příležitost začít rozhovor o tom, co se stalo, že má dítě takovou zlost.