Magda je učitelka prvního stupně na základní škole. Svou práci má ráda, děti mají rády ji a ve škole byla respektována jako jedna z nejlepších. Jednoho dne ale přišla bezradná a téměř v slzách-dostala novou třídu a měla pocit, že se jí práce rozsypává pod rukama. Děti nedávaly pozor, vyrušovaly a Magda měla pocit, že selhala.
V životě je důležité mít plán a cíle. Správně stanovený, časově ohraničený a měřitelný cíl nás dokáže motivovat a posouvat. Někdy je ale lepší se cílů a představ o tom, jak by něco mělo vypadat, vzdát. Život s dětmi, ať už pracovní, nebo rodičovský, je toho nejlepším příkladem.
Fungování učitele ve třídě je dáno dvěma proměnnými-jednou z nich je osobnost učitele a druhou je složení třídy, které může být velmi různorodé. Pokud učiteli funguje něco v jedné třídě, nemusí to znamenat úspěch v druhé. A nemusí to samozřejmě znamenat osobní selhání kantora.
Přílišným ulpíváním na vlastních očekáváních se dostáváme do pasti. Snažíme se za každou cenu náš cíl dodržet a- v Magdině případě- udržet ve třídě pořádek, na který jsme zvyklí. Čím víc to nejde, tím více úsilí vyvíjíme ve snaze cíle dosáhnout a pokud se větší energie míjí s účinkem, cítíme se frustrovaní a neschopní. V případě učitelů i naštvaní na třídu, která nefunguje podle našich plánů, čímž se vzájemný vztah určitě nezlepší.
Řešením v takových případech není tudíž více úsilí dosáhnout kýženého stavu harmonie, ale více otevřenosti vůči dané situaci a přijetí stavu, který je. Je dobré se zamyslet nad tím, jaké možnosti v dané třídě mám a kam se může daný stav posunout, mít radost z drobných pokroků a při svých očekáváních se pohybovat v mezích reality.