​Kouzlo imaginace

06/09/2016 / Zkušenosti rodičů
​Kouzlo imaginace

Lidská představivost je fenomenální věc. Dokážeme se odtrhnout od reality, dokážeme si představit svoje cíle, za kterými chceme jít, dokážeme si celé hodiny hrát s pepřenkou a solničkou na pasažéry autobusu (tak jako Janík včera). Představivost léčí. Nejen v psychologii, dokonce i v medicíně už s ní počítají jako s partnerkou doprovázející medikamenty. Celý jeden psychoterapeutický směr využívá představivost jako hlavní prostředek terapie.

A já jsem si její sílu naplno uvědomila minulý týden. Prožívala jsem takovou mateřskou krizi. Zrovna bylo všechno špatně, všeho moc, dětí moc, špatné nálady moc, pláče moc, kňučení moc... Večer jsem byla naprosto vysílená a říkala jsem si, že rodičovství asi není pro mě. Že na to nemám, nezvládám to a pak na ty nebohé bezbranné tvorečky ječím a co jsem to za matku.

Najednou, uprostřed sourozeneckého ufňukaného dueta, mě přepadla živá představa, že si plavu po nafukovací matraci na moři, slunce příjemně hřeje, vlny houpají a ty dětské hlasy slyším z velké dálky. Ležela jsem na zemi, rezignovaně rozpláclá, a tak jsem si udělala pohodlí a vedla tu fantazii dál. Mám spoustu času, vřeštění se mě netýká, protože já jsem na moři a oni na břehu a někdo tam s nimi asi je, rozhodně ne já, protože mě unáší vlnky. Ta představa byla tak intenzivní, že jsem v nose cítila slaný vzduch. Po chvilce jsem otevřela oči. Klárka zrovna vyhazovala ze skříně moje oblečení a byla do toho zabraná, Janík si hrál na autobus s knížkou z knihovny. Byli spokojení, fňukání ustalo.

A já? Já jsem byla klidná. Klidná jako...buddhistická matka. Uprostřed nepořádku vládla pohoda a harmonie.

Myslím, že to bylo proto, že jsem v tu chvíli neměla sil na křik nebo na jakoukoli akci a nechala všechen vztek ze všech tří stran rozplynout. Nevědomky jsem si možná dala pauzu mezi impulzivní reakcí (seřvat je, dát jim na zadek nebo tak něco) a konstruktivním řešením jejich nespokojenosti. A možná oni potřebovali jen vyventilovat nespokojenost a vychladli sami. A možná také jsem se přeladila do relativního klidu a tím přeladila i děti. Kdo ví? Každopádně tohle malé odpoutání od reality zafungovalo dokonale a jako první pomoc bylo k nezaplacení.

 

Autorka: Mgr. Lenka Vaňková