Vítáme Tě, školáčku

02/09/2016 / Z pohledu psychologa
Vítáme Tě, školáčku
„Tak pojď dál, jakpak se jmenuješ?“ Toto je většinou první věta, kterou slyší dítě, které se poprvé objevilo ve třídě své nové školky. „Máš tady kamarády a hračky, pojď dál“. Paní učitelky se snaží velmi mile usmívat a rodiče nebrečet.

I přes veškerou snahu se mnohdy nepovede malého školáčka při jeho velké premiéře potěšit. Není divu, cloumá s ním nejistota, strach, úzkost, ale na druhou stranu vidí spoustu nových možností, dětí a lákavých hraček a zkušené paní učitelky znají tento přechodný boj dítěte sama se sebou, zda máma nebo to všechno, a ví, že záleží hodně i na nich, aby si děti ve školce co nejdříve na vše nové zvykly a bylo jim dobře. Bezpečí, láska a jistota jsou základní pocity, na kterých jak dítě tak dospělý budují neméně důležité vztahy s okolím.

Vstup do školky je pro život dítěte a jeho vývoj významným okamžikem. Začíná nová významná etapa po první – kdy jeho sociální role byla dvouhra matka –dítě a nastává rozšíření působnosti na dítě a jiný dospělý (učitelky v MŠ), dítě - dítě a dítě plus hračka.

Poprvé se většinou ocitá ve větším kolektivu dětí, bude si zvykat na odloučenost od mámy či jiné blízké osoby, se kterou mělo doteď úzký kontakt a bude se učit vnímat i další autoritu kromě rodičovské. Ocitá se také v jiném, cizím prostředí, a to vše dohromady velmi rozhodí, ať chceme či ne, jeho psychickou stabilitu.

Jedním z nejdůležitějších faktorů pro znovu obnovení rovnováhy, je začlenění každého dítěte do kolektivu a trvalá péče o dobré vztahy mezi dětmi, pomoc při řešení konfliktů a zajištění bezpečného prostoru pro fyzický i duševní vývoj, což vede k utvoření dobrého sebepojetí, sebejistoty a následně i možnosti seberealizace ve vyšším věku.

Čím více se dítě ztotožní se svou novou rolí žáčka ve školce, pocítí určitou sounáležitost s dětským kolektivem a je povzbuzováno k navazování kontaktů, tím se u něj lépe mohou vytvořit sociální vazby, které se dále rozvíjí do vztahů a tvoří vnitřní vztahové vlastnosti určující míru "umění žít".

Pocit sounáležitosti a členství ve skupině také pomáhá jedinci překonat stresovou zátěž, buduje základní principy spolupráce a zvyšuje adaptibilitu vůči pravidlům, normám, formám chování a hodnotám této společnosti. Zároveň má korekční charakter a formující charakter, proto je nezbytné, aby vztahy ve skupině byly funkční a co nejvíce dětí pociťovalo příjemné emotivní zážitky ze sounáležitosti s ostatními.

Adler říká, že pokud člověk nemůže uspokojit svou potřebu sebeuplatnění ve společnosti, dostaví se pocit méněcennosti.

Proto zkusme nastavit co nejvíce tvořivé prostředí pro naše školáčky, aby se cítili co nejlépe a mohli se podílet na tvorbě svého společného světa. Ačkoliv malé děti ještě nemají vyvinuté vztahy, pouze kontakty, je jejich budování investicí  do jejich sociálního vývoje a proto tuto fázi je rozhodně je dobré nepodcenit, nezanedbat a podporovat, i když se může zdát, že zatím u dětí zůstává bez odezvy.

Minimálně rodiče zatím tuto aktivitu ocení, neboť každý má strach o to svoje dítko, jak to zvládne, jestli si najde kamarády, aby nesedělo samo v koutku a podobně. Zkrátka i rodičům jde o jistotu, že jejich dítě bylo ostatními přijato, že se s ním počítá. Prostředí ve školce a míru aktivity školky směrem k socializaci dětí a začlenění do kolektivu tak rodiče vysoce hodnotí.

Většina školek dává rodičům u zápisu k vyplnění dotazník s otázkami ohledně zálib a předpokládaných vloh dítěte, co má rádo, na co slyší a podobně, aby učitelé mohli lépe pochopit individualitu jedince a věděli, jak jim pomoci vymezit se v rámci celého kolektivu.

Vřelé doporučení je: využijte získané informace ve svůj prospěch a pracujte s nimi, jistě Vám pomohou pro lepší komunikaci a motivaci dětí.


CO ZA VÁS UDĚLÁ CHVILKA TVOŘENÍ:

Uvádíme zde pár tipů pro kreativní paní učitelky, které mohou být právě nápomocné při podpoře pocitu důležitosti a sounáležitosti dětí v jejich novém působišti – tedy ve své školce/školní třídě, aby se všichni cítili co nejlépe a lépe si uvědomili, že teď to nejsou již jen oni a doma, ale oni a širší svět.

Pokud to jen trošku jde, zapojte děti do tvůrčího procesu vzniku společného díla, je to největší přidaná hodnota celého projektu. Diskutujte, ptejte se, naslouchejte. Při tvorbě jsou děti nejspontánnější, nejautentičtější a nejlépe formulují skrze tvorbu svůj pohled na svět.
A ten je neuvěřitelně inspirativní, čistý a originální.

TIPY NA VIZUÁLNÍ ZAPOJENÍ DÍTĚTE DO KOLEKTIVU:
ZNAČKA NA SKŘÍŇCE:

Někde si děti mohou vybrat značku na skříňce, někde je jim přidělována. Tak jako tak, dobrý vztah ke "svému" obrázku udělá také hodně v emočním rozpoložení dítěte. Zvláště když s tuto značkou "žije" 3 - 4 roky v každodenním stálém kontaktu.

Varianty práce se značkou:
Fotka dítěte a značka - koláž – na společné nástěnce celé třídy
Černobílá kopie značky – dítě si ji může vybarvit dle přání – možnost dalšího užití

VÝZOBA:

Místo: dveře do třídy, nástěnka před třídou, nástěnka ve třídě, magnetická tabule, zeď
Pomůcky: fotoaparát, tiskárna, papíry, laminovačka, karton, balící papír, barvy – vodovky, tempery
Štětec, nůžky, lepidlo, další materiál dle potřeby (šňůrky, síť, kolíčky, ruličky od toaletního papíru, apod.)

SPOLEČNÝ OBRAZ Z FOTOGRAFIÍ DĚTÍ:

 jednotlivé fotky – společný obraz /vzor/ nástěnka
(možnost dělat časosběrné fotky, minimálně rok nástupu a rok odchodu je pro srovnání zajímavý)

Tipy pro umístění fotek:
Podklad jako namalovaný tvar:
strom (listy), květinový záhon (středy květin), slunce (buď všude nebo v paprscích), duha (umístění dle oblíbené barvy, slunce a mrak ze stran – paní učitelky), srdíčka a tvar velkého srdce (uprostřed učitelky), rybičky v akváriu, hvězdná obloha (hvězdy děti, měsíc paní učitelka), balónky na šňůrách v rukou šaška, dům/školka (okénka, dveře), letadlo (okénka), autobus (okénka, dveře), vlak (mašina, vagónky)
(v interaktivní variantě lze fotografie dětí z různých důvodů přesouvat – dobré chování/špatné chování, znalosti a dovednosti – doporučujeme vždy podle nějakého jiného klíče, aby měli šanci na úspěch a "posun" někam všichni)

Prostorové objekty:
Kolíčky na šňůře, „děti na provázku“ jednoduché tvary z tvrdého papíru holka-kluk, za ruce, ruličky od toaletního papíru – postavičky, jako pastelky,
Kelímek nebo sklenice od výživy: možno naplnit něčím, co děti vymyslí- kamínek, šnečí ulita, malá hračka, něco od maminky, značka… sklenice s fotkou jako květináč na trávu /pažitku/řeřichu
Zvířátka: Tvary zvířátek dle zaměření a názvu třídy například s kapsičkou (berušky, veverky, šnečci….)
 

 
  
 
Obtisky rukou:
Do tvaru slunce – ruce – paprsky, možnost každý rok přidat další – efekt růstu
Obtisky rukou jako květiny – fotka na dlani
 
 
 
CD – zavěšení v prostoru, hezké efekty, možnost oboustranné výzdoby (fotka + značka např.)
 
DENÍK DÍTĚTE:
Tato aktivita a její produkt je založena na možnosti "růst" s dítětem, provázet jej celou mateřskou školou a formou památníčku, nebo obrazu si produkt může odnést jako upomínku na tuto svou důležitou etapu své předškolácké kariéry a vstupu do společnosti.
Pomůcky: sešit, kanis blok, šanon, krabice
Obsah:
Informace o dítěti (jméno, datum narození, značka, datum nástupu do školky, případně datum ukončení MŠ)
Jména učitelek (fotka)
Obtisk ruky/nohy
Diplomy, drobné výrobky, medaile
Obrázky dítěte z různých témat
Obrázky, záznamy a fotky z akcí MŠ, výletů, jízdenky, vstupenky z akcí
Kamarádi (jména, obrázky od nich, fotky)
"Čím bych chtěl/a být"
Nejoblíbenější jídla, básnička, písnička, nejoblíbenější hračka, hra  apod.

Autor: Šárka Pokorná