Plaché děti

23/05/2018 / Z pohledu psychologa
Plaché děti
Všichni je známe. Někteří je máme doma, někteří jsme jimi sami byli, nebo jsme je prostě jen potkali.  Děti, které na výzvu: „Pozdrav tetu Máňu“, odvracejí hlavu a sveřepě hledí do neznáma, nebo tu hlavu zaboří do máminy sukně. Děti, které pozorují skotačící skupinku ostatních dětí a šťourají klacíkem do hlíny. Děti, které jsou označovány slovy jako „samotáři“ nebo „stydlíni“.

Co tedy s nimi? Odpověď je jednoduchá-nic. S takovými dětmi se nic neděje, většinou jsou zcela v pořádku a je na nás, rodičích a vychovatelích, abychom jejich povahu dokázali přijmout a ocenit.

Někdy je těžké rozlišit, jestli je dítě plaché, nebo má nějaký problém. Zdravé sebevědomé dítě umí navázat a udržet oční kontakt, je zdvořilé vůči druhým lidem, nemá potíže s chováním a většinou působí, že si samo se sebou bohatě vystačí.

Pokud je dítě introvertní, jedná se o osobnostní rys, nikoli povahový nedostatek. Většinou jsou takové děti velmi citlivé, mají v sobě vnitřní klid a dovedou přemýšlet o světě kolem sebe.

Nechat takové dítě „být“ ovšem neznamená si ho nevšímat. Plaché děti mohou mít problém se zapojením do kolektivu a později mohou mít problém ve školní výuce, když se bojí zeptat nebo vystoupit před tabulí. Pokud se se svou plachostí nenaučí žít jako se svou přirozenou součástí, pak se může stát, že si v průběhu života vytvoří vzorec izolace, což může způsobit mnohem více problémů už proto, že mezilidský kontakt je jednou z nejdůležitějších lidských potřeb. Je proto potřeba jejich povahu respektovat, zároveň jim ale občas trochu pomoci k vykročení z jejich komfortní zóny.

Důležité je vytvořit pro děti bezpečné a pohodlné prostředí, ve kterém se může spontánně rozvíjet. Naléhání a touha ho ze studu vytáhnout může působit kontraproduktivně.

Při vystoupeních a podobných akcích (rodinná představení, školní besídky, atd.) se s dítětem vždy dopředu domluvte a dejte mu možnost volby („Krásně zpíváš a dědovi jsi tím minule udělal radost, zazpíváš mu i dneska?“).

Trénujte s dětmi mezilidský kontakt pomocí her-oční kontakt, podání ruky, pozdrav. Při hrách na hřišti dejte dětem prostor nejprve pozorovat a pak mu být oporou a stát při něm, když potřebuje. Každý jeho pokrok oceňte.

Za plaché děti bychom měli děkovat. Pokud jsou takové děti šťastné a spokojené samy se sebou, náš svět bude i díky nim jemnějším a laskavějším místem.