Konverzace pro rodiče dospívajících dětí

04/10/2016 / Z pohledu psychologa
Konverzace pro rodiče dospívajících dětí

V minulém článku jsme se pozastavovali nad možností konverzace s nejmenšími dětmi. Nemenším oříškem je projevení zájmu u větších dětí, školáků a hlavně... dospívajících. 

"Furt se mě ptá, jak bylo ve škole, co jsem měl k obědu, co jsme psali a jakou z toho mám známku....mě to otravuje, ale ona pak udělá takovej zklamanej obličej, jak kdybych jí poslal někam, nebo zklamal..nebo tak něco. Ale mě to prostě nebaví", líčí čtrnáctiletý Matěj každodenní situaci se svou matkou po návratu ze školy. 

"Je to těžké období..když byl Matěj malý, chtěl být pořád se mnou, pořád se mě na něco vyptával a držel se mě...měla jsem toho často plné zuby. A teď mám zase pocit, že má plné zuby on mě", popisuje Matějova matka. 

Rodiče se cítí být svými dospívajícími dětmi odstrčeni a nechávají se zastrašit jejich - často pozérským, ale o to okázalejším - nezájmem. Ve skutečnosti však dospívající děti potřebují rodiče stejně jako dřív, jen je třeba, aby se rodiče naučili nově komunikovat. 

Měli bychom například šetřit otázkami. Jak jim ale zároveň dát najevo, že nás zajímá, co prožívají a jak se mají v době, kterou netráví spolu s námi?

Možností je více, můžeme například dítěti nabídnout svůj čas. "Zajímalo by mě, jak ses měl..když mi o tom budeš chtít říct, tak za mnou přijď, ráda si to poslechnu." Dobré je šetřit otázkami "vyšetřovacího typu", například: "Kdo byl na té oslavě? Martin a kdo ještě? A co jste tam dělali?" nebo "Co bylo ve škole? Psali jste z něčeho? Jo? A co z toho máš?"...jen si vzpomeňme na své mládí a na to, jak nás tyhle "rodičovské výlevy" otravovaly. Navíc většinou byly předzvěstí dalšího vyšetřovacího postupu a poučování, jak jsme se měli víc učit a tak dále. Dospívající jsou citliví na narušování vlastního prostoru a možnost volby. Když tedy budou vědět, že vás jejich prožívání zajímá, přijdou sami, až budou chtít. 

Méně otázek prostě může znamenat větší blízkost. 

Autorka: Mgr. Lenka Vaňková