Co, kdy a jak ve vzdělávání

27/03/2018 / Z pohledu psychologa
Co, kdy a jak ve vzdělávání

V psychologii existuje spousta teorií, které se snaží popsat vývoj lidské psychiky.

Z těch všech, známých i neznámých, se mi vždy zdála nejvíc smysluplná teorie Erika H. Eriksona. Popsal osm různých životních fází, od narození po stáří. V každé z osmi fází musí jedinec vyřešit základní psychologický rozpor. Pokud ho vyřeší úspěšně, získá určitou ctnost.

Období základní školní docházky pokrývají podle Eriksona dvě etapy a pro potřeby vzdělávání se mi zdá dobré jim porozumět.

 




V období mezi šestým a dvanáctým rokem dítě touží uspět při nějakém výkonu. V této životní fázi zvlášť silně prožívá touhu po ocenění, zvlášť ze strany nějaké autority. Touží zlepšovat své dovednosti a být povzbuzováno. Zároveň je tudíž velmi citlivé v oblasti výkonu a náchylné k pocitu selhání, pokud jeho výkon zaostává za očekáváním buď ostatních, nebo vlastním. Pokud je dítě se svým výkonem spokojeno a zažívá dostatečné ocenění, vyvine se u něj ctnost, které ho bude provázet dalším životem- kompetence, pocit vlastní zručnosti. Pokud naopak bude převažovat pocit selhání, dostaví se pocit méněcennosti.

 

Navazuje etapa, jejíž začátek se většinou kryje s nástupem puberty a trvá až do devatenácti let. Období začátku dospívání je hojně popsáno, sám Erikson ho vnímá především jako hledání vlastní identity. Pokud člověk splní tento vývojový úkol úspěšně, rozvine se u něj další ctnost- věrnost. V opačném případě nastává takzvané zmatení rolí- člověk si není jistý, kým vlastně je a kým chce být, marně hledá sám sebe a vztahy s druhými mohou být povrchní a nestálé.

 

Zvláště v první popsané životní etapě je tedy výjimečně důležité, aby děti dostávaly dostatek pozitivní  zpětné vazby ke svým výkonům, i kdyby se důležitým dospělým (rodiče, učitelé) nezdály nijak oslnivé. Jen tak má totiž dítě možnost vybudovat si celoživotně pevný pocit, že je schopné.