​O pochvalách

21/07/2016 / Z pohledu psychologa
​O pochvalách

Častým dotazem rodičů dětí školního věku je otázka, jak přimět dítě, aby se lépe připravovalo do školy, jak ho vlastně motivovat k tomu, aby se učilo. Tyto dotazy také často končí povzdechem: „My ho přece chválíme, odměňujeme a povzbuzujeme, tak proč se učit odmítá?“

Mám za to, že právě v tomto prohlášení bývá nezřídka zakopán pes. I pochvaly a odměny mohou být zrádné, pokud se s nimi nezachází opatrně. Dítě je vnitřně nastaveno na učení a přirozeně tíhne k tomu, něco nového se dozvědět, nebo zvládnout nějakou novou dovednost. Problémem trestů a odměn je, že tuto vnitřní touhu dítěti berou a nahrazují ji takzvanou vnější motivací, tedy touhou učit se proto, aby se dítě vyhnulo trestu, nebo získalo odměnu. Samotný zážitek z učení tedy jde stranou a v centru pozornosti stojí odměna nebo trest (ve škole jde o ty často diskutované známky - dětem nejde o to, naučit se matematiku, ale mít z ní jedničku a vyhnout se pětce).

I pochvaly nás tedy mohou o onu vnitřní motivaci připravit, pokud s nimi budeme zacházet neopatrně. Příkladem může být scénka z dětského hřiště, kdy rodič stojí pod klouzačkou a volá na dítě: „No ty seš ale šikula! Seš úžasnej, výborně, výborně!“ Dítě za chvíli může ztratit radost ze samotného zážitku z pohybu a upíná se jen k nadšeným rodičovským výkřikům.

Jak tedy chválit tak, abychom se pochval nemuseli vzdát a zároveň nebrali dětem vnitřní motivaci?

Zásadou je, chválit vždy co nejkonkrétněji, neužívat hodnotící nálepky (šikulka atd.), popisovat činnost, která se dítěti povedla a pokud něco udělalo pro nás, poděkovat. Tedy pokud se vrátíme na dětské hřiště, tak pod klouzačkou by mohlo zaznít například: „Páni, dalo ti práci sem vylézt, ale zvládl jsi to úplně sám!“

V případě, že nám dítě ukazuje nějaký svůj výtvor, uděláme lépe, když místo obecného jásavého výkřiku „No to je krásný!“ se dítěte vyptáme, co je na obrázku a oceníme, co se nám na něm líbí („Tenhle domeček se ti ale povedl a líbí se mi tady ten plot, co jsi k němu namaloval“). Dáme tak najevo i svůj zájem o jeho výtvor a povzbudíme ho k tomu, aby malovalo dál.

Odpovědí na výše zmíněnou otázku, jak přimět dítě, aby se lépe učilo, tedy může být i změna způsobu, jakým ho chválíme a povzbuzujeme.

Autorka: Mgr. Lenka Vaňková